Cvičení v páru: kdy spojí a kdy spíš rozhádá

Společné cvičení páru pomáhá hlavně v tom, že je těžší ho vynechat. Když na vás v šest večer čeká partner v teniskách, gauč prohrává. Jinak ale platí, že dva lidé s různou kondicí, různými cíli a různou trpělivostí cvičí spolu dobře jen tehdy, když si nepředstavují, že musí dělat totéž. Většina neúspěchů pramení z několika rozšířených představ.

„Musíme cvičit stejně“

Nemusíte a většinou ani nemáte. Společný čas neznamená stejné váhy, stejné tempo ani stejný počet opakování. Při běhu se dá domluvit, že jeden poběží delší okruh a druhý kratší, a sejdete se na konci. V posilovně může každý cvičit svůj plán a jen se střídat u stejného stroje. Jednotný trénink obvykle znamená, že slabší jede nad své síly, nebo silnější cvičí zbytečně lehce.

Kdo je zdatnější, ten trénuje druhého

Tady vzniká nejvíc napětí. Rady od partnera zní jinak než rady od trenéra, i když jsou obsahově stejné. Kritika techniky dřepu se snadno slije s ostatním, co ve vztahu zrovna skřípe. Lepší je domluvit se předem, jestli o zpětnou vazbu stojíte. Pokud ano, ať je věcná a krátká: „kolena ven“, ne přednáška o tom, co děláte špatně.

Když jeden z vás začíná úplně od nuly, vyplatí se pár lekcí s nezávislým instruktorem. Odstraní to roli učitele a žáka, která ve vztahu dlouho nevydrží.

Soutěžení motivuje oba

Motivuje toho, kdo vyhrává. Pro druhého je to po pár týdnech spíš důvod přestat. Soutěž funguje, když každý soupeří se sebou samým, třeba s vlastním časem na pět kilometrů z minulého měsíce. Společný cíl, například zaběhnout spolu závod nebo ujít víkendovou túru, spojuje víc než porovnávání, kdo udělal víc kliků.

Párové cviky jsou jen pro pokročilé

Řada cvičení ve dvojici je naopak velmi jednoduchá a nevyžaduje žádné vybavení. Pár příkladů, které zvládne téměř každý:

• dřepy čelem k sobě s držením za ruce, kdy partner pomáhá udržet rovnováhu,
• přihrávání míče ve sklapovačkách, sedíte proti sobě s chodidly u sebe,
• „plank“ s plácnutím, oba ve vzporu a střídavě si plácnete dlaní,
• protahování zadní strany stehen, kdy partner jemně tlačí do zad.

U protahování a asistovaných cviků platí jedno pravidlo: tlačí jen ten, kdo slyší a respektuje „stop“. Násilné protahování partnerem patří k častým příčinám natažených svalů.

Čím víc společných tréninků, tím líp

Pár, který dělá všechno spolu, přichází o prostor, kde si každý dělá věci po svém. Pro mnoho lidí je běh nebo plavání chvíle o samotě, kdy si srovnají hlavu. Dva tři společné tréninky týdně a k tomu vlastní pohyb každého z vás obvykle fungují lépe než povinné cvičení každý den. Navíc když jeden onemocní, druhý nemusí přestat.

Co funguje v praxi

Domluvte se na pevném termínu, který oběma vyhovuje, a berte ho jako schůzku. Vyberte aktivitu, kde se rozdíl v kondici dá vyrovnat: kolo, kde silnější jede s plnou zátěží a druhý s elektropodporou, plavání v sousedních drahách nebo kruhový trénink, kde každý cvičí svým tempem. Po tréninku si dopřejte něco společného, co s výkonem nesouvisí, třeba snídani nebo procházku. Vznikne rituál, na který se oba těšíte.

Pokud má jeden z vás zdravotní omezení, bolavá záda nebo je po úrazu, nastavte trénink podle něj. Partner, který nese větší zátěž, to snadno dožene sám.

Můj tip: Volila bych na začátek něco, v čem ani jeden z vás není dobrý, třeba lezení na stěně, badminton nebo tanec. Nikdo není automaticky v roli zkušenějšího, oba se učíte od nuly a nezdary se mnohem snáz přecházejí smíchem.

Zdroje

• Národní sportovní agentura
• Unie fyzioterapeutů České republiky