Patří k mateřství i smutek a únava? Ano, ale mají své hranice

Ano, k mateřství patří i pláč bez důvodu, únava, pochybnosti o sobě a strach o dítě. Většina žen něco z toho zažije a neznamená to, že dítě nemilují nebo že selhávají. Rozdíl mezi běžnou náročnou fází a stavem, který potřebuje odbornou pomoc, je v tom, jak dlouho potíže trvají, jak silné jsou a zda vám dovolují fungovat. Níže najdete, podle čeho je odlišit.

Běžné: plačtivost v prvních dnech

Několik dní po porodu se u mnoha žen objeví takzvané poporodní blues. Nálada se mění během hodin, přichází pláč, podrážděnost, pocit zahlcení. Souvisí to s prudkou změnou hormonů, nedostatkem spánku a velkým životním obratem. Blues obvykle odezní samo během zhruba dvou týdnů.

Pomáhá spánek, kdykoli to jde, jídlo, které za vás někdo připraví, a možnost říct nahlas, že je to těžké.

Běžné: únava a otázka „dělám to dobře?“

Únava v prvních měsících je normální, protože se spí na úseky. Normální jsou i pochybnosti, zda dítě dost jí, proč pláče a jestli ostatní matky nezvládají všechno lépe. Srovnávání se sociálními sítěmi pocit nedostatečnosti posiluje, protože tam lidé ukazují vybrané chvíle.

Za běžnou lze považovat únavu, ze které se po vydatnějším spánku aspoň trochu zotavíte, a starosti, které se střídají s chvílemi radosti a klidu.

Kdy už nejde jen o únavu

Poporodní deprese se může objevit kdykoli během prvního roku, klidně i několik měsíců po porodu. Na rozdíl od blues neodezní za pár dní a postupně sílí. Typické projevy:

• smutek, prázdnota nebo otupělost většinu dne, déle než dva týdny,
• ztráta radosti z věcí, které dřív těšily, včetně dítěte,
• nespavost i ve chvílích, kdy dítě spí, nebo naopak únava, kterou spánek nezlepší,
• pocit viny, bezcennosti a přesvědčení, že by dítěti bylo lépe s někým jiným,
• stažení od partnera a přátel.

Deprese není slabost ani výsledek špatné povahy. Je to nemoc, která se dobře léčí, a čím dřív se řeší, tím rychleji se vrací síla.

Úzkost a myšlenky, které vyděsí

Některé matky netrápí smutek, ale neustálé napětí. Kontrolují, zda dítě dýchá, nemohou se uvolnit, mají bušení srdce. Časté jsou i nechtěné vtíravé myšlenky typu „co kdybych ho upustila“. Samy o sobě znamenají spíš velkou starost o dítě než nebezpečí a lidé, kteří je zažívají, se jich děsí. Když vás ale pronásledují denně a omezují vás, je to důvod mluvit s odborníkem, protože úzkostné poruchy po porodu se také léčí.

Kdy hledat pomoc hned

Okamžitou pomoc vyhledejte, když se objeví myšlenky na sebevraždu nebo na ublížení dítěti, které nejsou jen vtíravé a děsivé, ale začínají dávat smysl. Stejně naléhavá je zmatenost, slyšení hlasů, podezíravost nebo stav, kdy matka několik nocí vůbec nespí a chová se nezvykle. Může jít o vzácnou poporodní psychózu, která vyžaduje rychlou lékařskou péči. V takové situaci volejte záchrannou službu nebo jeďte na psychiatrickou pohotovost a nenechávejte matku samotnou.

Co pomáhá, než se rozhodnete

Nemusíte čekat, až bude zle. Domluvte se s partnerem nebo někým blízkým na nočních směnách, aby jeden z vás spal aspoň jednou za noc delší úsek. Jděte ven na denní světlo, i na krátkou procházku s kočárkem. Mluvte s ženami, které mají podobně staré děti, protože slyšet „u nás je to stejné“ uleví víc, než se zdá.

Partneři a otcové mohou po narození dítěte prožívat podobné stavy. I jejich vyčerpání a smutek si zaslouží pozornost.

Kdo vám může pomoci

První kontakt bývá nejsnazší u gynekologa, porodní asistentky nebo praktického lékaře. O tom, jak se cítíte, můžete mluvit i při prohlídce dítěte u pediatra, který vás nasměruje dál. Léčbu vede psycholog nebo psychiatr, často kombinací terapie a podle potřeby léků, které lze zvolit i s ohledem na kojení. Pomoc nabízejí také krizové linky a perinatální poradny. Říct si o pomoc je péče o dítě, protože dítě potřebuje matku, která je v pořádku.

Zdroje

• Národní ústav duševního zdraví
• Česká gynekologická a porodnická společnost ČLS JEP